Petrův cestovní deník

Chladný duben je fuč a najednou koukám, už je to měsíc, co jsem napsal svůj poslední příspěvek do deníčku. Není to tak, že by se mi psát nechtělo, ale kromě toho, že se snažím jakž takž navštěvovat přednášky ve škole, jsem oprášil svůj baťoh i spacák a začal konečně intenzivněji cestovat! A lákavých míst tu rozhodně není málo. Vezmu to odzadu...

Když mi Italka Federica nabídla, abych se přidal k erasmácké výpravě do Zaragozy, tak jsem nadšeně souhlasil, Zaragozu jsem totiž doposud znal jenom podle jména, a to ještě jen díky fotbalovému klubu Real Zaragoza. Na nádraží v Lleidě jsme se v neděli ráno sešli v hojném počtu, zakoupili lístky a už se jelo...

Sláva!! Už jsem si myslel, že předchozí příspěvek bude mým definitivně posledním, protože Wi-Fi sítě si postavily hlavu a rozhodly se, že se k nim prostě nepřipojím! A fakt to pět dní nešlo. Tedy včera se mi připojit podařilo, ale to už jsem s notebookem z našeho balkónu musel skoro viset, tak moc jsem se vykláněl, abych zachytil i nejslabší signál nějaké kloudné sítě. (Jen pro připomenutí, náš byteček se nachází v sedmém patře, je to pěkná výška!)

Zdalipak rozumíte prapodivnému nadpisu tohoto článku? Jestli ne, tak si z toho opravdu nic nedělejte. Není to ani španělsky, ani italsky, ani francouzsky, ale katalánsky a znamená to "já nerozumím". Katalánsky se mluví v Lleidě, v Barceloně a v celém Katalánsku. Katalánština je tím důvodem, proč jsem tak do Španělska spěchal a přicestoval už 14 dní před začátkem semestru.

Nastal čas na můj druhý příspěvek – tentokrát o ubytování. V Lleidě všichni studenti, zahraniční i místní, bydlí v soukromí. Buď se domluví víc studentů a pronajmou si celý byt, a nebo se naskytne v některém bytě volný pokoj. Mně vyšla druhá možnost a pokoj jsem si zamluvil už z domova, aniž bych ho předtím viděl. Ale byl jsem rád, že se mi to podařilo, protože při mé chabé španělštině by to v Lleidě mohlo být trochu komplikované.