Nastal čas na můj druhý příspěvek – tentokrát o ubytování. V Lleidě všichni studenti, zahraniční i místní, bydlí v soukromí. Buď se domluví víc studentů a pronajmou si celý byt, a nebo se naskytne v některém bytě volný pokoj. Mně vyšla druhá možnost a pokoj jsem si zamluvil už z domova, aniž bych ho předtím viděl
. Ale byl jsem rád, že se mi to podařilo, protože při mé chabé španělštině by to v Lleidě mohlo být trochu komplikované.
Když jsem v neděli večer dorazil do Lleidy, hned jsem podle mapy vyrazil na domluvené místo setkání – ulice Gran Passeig de Ronda, číslo domu 2. Jelikož mi celá cesta zatím proběhla úplně bez problémů, byl jsem napnutý, jestli se mi podaří se zdárně ubytovat. Podařilo! Majitelé bytu (postarší manželský pár) na mě čekali na smluvené adrese. Ve vlaku jsem si předtím připravil několik španělských vět, týkajících se ubytování, a udělal jsem dobře, protože ani jeden z manželů neuměl anglicky. Jak jsem záhy zjistil, je to tady úplně normální
. Ale kombinací španělštiny a počítání na prstech jsme nakonec úspěšně domluvili podmínky ubytování, zaplatil jsem nájem na leden a únor, obdržel klíče a pak mě majitelé provedli po bytě. Byt mě na první pohled nikterak neokouzlil, připadal mi hrozný, ale postupně mu přicházím na chuť a teď už se tu cítím (skoro) jako doma. Je tu celkem prostorná kuchyně, velký obývák s balkónem (a nezbytnou televizí), dvě koupelny, jedna z nich se sprchou, prádelna a tři pokoje. První pokoj je volný, ale brzy má přijet nějaká španělská studentka, v druhém bydlí devatenáctiletá Španělka, která si teďka hledá práci, a ten třetí, nejmenší, je můj. Je to tedy spíš "pokojík", jak jinak byste nazvali místnost o rozměrech 3 krát 2 metry
?! Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem se zděsil, ale už jsem si na něj zvykl a trochu si ho zútulnil. To je on:

Byt je ve vysokém činžáku v 7. patře, ulice Passeig de Ronda je dost frekventovaná, takový slabší odvar pražské magistrály, ale já mám naštěstí okno do dvora. Platím 150 euro (plus elektřina) za měsíc, což je tady slušná cena. Kdybych se snažil, určitě bych našel i levnější byt, ale celkem mi vyhovuje, že tady budeme jenom tři. Navíc můžu konverzovat španělsky s rodilými mluvčími!! Všechny školy, kam budu chodit, tedy peďák a ekonomku, mám sedm minut pěšky, což je paráda. Jenom přejdu přes řeku Riu Segre a jsem tam.
Můj vztah k bytu se rapidně zlepšil, když mi spolubydlící poradila, že na balkóně chytnu unsecured Wi-Fi sítě. A měla pravdu! Takže první můj kontakt s internetem byl na balkóně, ale řeknu vám, když je venku 7°C, není to moc příjemné surfování
. Naštěstí jsem zjistil, že internet mi funguje i v obýváku u okna...
Tož to je pro dnešek vše, příště napíšu něco o škole a ostatních studentech... Adieus!
ࢀ