Petrův cestovní deník

Tento týden jsem totiž absolvoval základní kurz katalánštiny! Mno, je to celkem zábavný jazyk, ale od španělštiny se liší asi v 50% slov, což mě fakt netěší. Navíc ta slova, co jsou stejná, se vyslovují úplně jinak – namísto španělského CH vyslovujeme DŽ, písmeno X se vyslovuje jako Š, prostě maglajz. Myslím, že si s katalánštinou ještě užiju své, všechny přednášky na peďáku jsou totiž v tomhle jazyce. Ale zahraniční oddělení mi přichystalo příjemné překvapení (asi když viděli, že s katalánštinou trochu bojuju) a přidělilo mi Lauru – jazykovou dobrovolnici! Je to sympatická studentka sociální pedagogiky, která má za úkol zacelit mé nedostatky v katalánštině. Upřímně jí to nezávidím!

A ještě musím představit ostatní studenty, kteří jsou tady taky na stáži a na katalánštinu chodili se mnou. Je nás opravdu pestrá směska, nejvíc studentů a studentek je tady z Mexika (asi deset), šest z Chile, sedm Italek, tři Litevky, dva Američani, Čech, Slovák, Rakušan ani Němec žádný, jen jedna Polka. V životě jsem neviděl žádného Mexičana a tady jich je najednou deset! Nejsympatičtější jsou mi Italky Daniela a Elliza, s těmi si rozumím a už plánujeme nějaké výlety po okolí – Barcelona, Tarragona, Zaragoza... Sotva třetina všech studentů mluví anglicky, takže si s jihoameričany rozšiřuju svou španělskou slovní zásobu. Uf!

Na závěr dvě fotky. Na první je univerzitní komplex, na druhé (pro úplnost) protější břeh řeky. Bona nit!