Petrův cestovní deník

Vysokorychlostní vlak AVE si u nás trochu pokazil reputaci, jelikož každých deset minut neplánovaně zastavoval a do Zaragozy jsme dojeli s hodinovým zpožděním. Ale moc nám to nevadilo, protože většina z nás dospávala protančenou noc v oblíbeném klubu T-Music... Já jsem se jí zúčastnil jen krátce, a tak jsem byl svěží a mohl se kochat krajinou. V jednu jsme byli v Zaragoze, po krátké poradě kam vyrazit jsme se svezli autobusem k skutečně monumentální pevnosti – Palacio de la Aljafería...

... pak jsme si prohlédli , bohužel jen zvenčí, Circo de Torros - arénu, kde se zápasí s býky. Je obrovská a i když jsem se moc snažil, do záběru se mi celá prostě nevešla...

Na náměstí Plaza del Pilar došlo na oblíbené hromadné focení. Musím upřesnit, že ne všichni zrovna byli po ruce, a tak na této fotce nás není ani polovina. Zastoupeno je "jen" pět zemí: Holandsko, Mexiko, Turecko, Itálie a Francie, schválně jestli uhodnete, kdo je odkud...

Foťák jsem do baťohu neschovával a rovnou toho nafotil víc. Na kompozici tohoto snímku jsem obzvláště pyšný, nazval jsem ho tři věže: v popředí Basilica de Nuestra Seňora del Pilar, vzadu Catedral de San Salvador...

Když už jsme byli chůzí mírně znavení, tak jsme zakotvili v kavárně, popíjeli místní pivo San Miguel (kam se hrabe na Plzeň nebo Budvar!) a opalovali se. Na březen bylo fakt neskutečné vedro, okolo 25°C, takže jsme se všichni pěkně připálili. Soutěž o nejvíc rudý nos vyhrála Mathylde z Francie a jestli mi to dovolí, tak sem její fotku ještě doplním.