Petrův cestovní deník

Čekala mě i návštěva z rodiny – ve středu večer přijela (po neplánované zajížďce do Francie) mamka, a tak bylo o důvod víc, proč si důkladně prohlédnout Barcelonu! V hlavním městě Katalánska jsem byl zatím jen dvakrát, a to vždy jen na krátkou chvilku: poprvé při příletu, podruhé, když jsem se marně snažil zvítězit na univerzitním turnaji v pingpongu. Turnaj radší moc rozebírat nebudu a vrhnu se rovnou na čtvrteční odpoledne v Barceloně, které jsem patřičně zdokumentoval svým foťákem.

Barcelona je plná staveb geniálního architekta Antoni Gaudího, a tak když jsem rozložil mapu, usoudil jsem, že první zastávka musí být Parc Guell. Na tomto parku se Gaudí fakt vyřádil – plno bizarních soch, pestrých mozaik a oblých staveb inspirovaných přírodou, nikdy jsem nic podobného neviděl. Takhle park vypadá při pohledu od vstupní brány:

Pak jsem si vyfotil, mimo jiné, ještě toto podloubí. Nepřipomíná vám to něco?

Být v Barceloně, a nevidět katedrálu La Sagrada Familia, je naprosto neodpustitelné! K tomuhle veledílu (které ještě není dokončené a ještě se nějaký ten pátek bude stavět) opravdu není co dodat, to se musí vidět! Když jsme přicházeli ke katedrále, už tam bylo plno nedočkavců a padesátimetrová fronta na lístky, ale řekli jsme si: "Když už jsme tu, proč bychom nepočkali?" Fronta naštěstí postupovala rychle a za pár minut jsme byli uvnitř.

A tady pro vás mám jednu hádanku. Schválně jestli uhodnete, co je na následující fotce?

A ještě jedno foto, které jsem se vypravil ulovit v noci. Abych dostal katedrálu do záběru, musel jsem přelézt nízký plot na dětské hřiště... Ale výsledek stojí za to.

Tím ovšem výprava po Gaudího dílech zdaleka neskončila, na třídě Passeig de Grácia jsme se pokochali další výjimečnou stavbou – Casá Batilo. Trochu nás zarazila výše vstupného, téměř 20 euro, ale pak jsme si řekli: "Když už jsme tu, proč se nepodívat dovnitř ?" A bylo to SUPER!

Vevnitř bylo všechno kulaté, elipsoidní, oblé, oválné, zakroucené, zkrátka nějakou rovnou linku byste hledali marně. Toto je prosím úplně normální Gaudího komín (takový bych chtěl mít na střeše taky)!

Ták, pak jsme si chvíli odpočali v restauraci a v jedné moc příjemné kavárně, protože nás čekal zlatý hře večera! Ano, šli jsme na slavný fotbalový stadion Nou Camp shlédnout utkání španělské ligy Barcelona – Valladolid! Lístky jsem měl koupené dopředu, ale stejně jsme na stadion přišli radši dřív, protože Nou Camp je neuvěřitelný kolos – vejde se tam 100.000 lidí! Zdárně jsme se zorientovali, obsadili místa a vyčkali, až se stadion zaplní a vypukne mač... Nikdy jsem nebyl na žádné akci, kde by bylo víc než deset tisíc lidí, tak jsem měl trochu obavy, jestli to byl dobrý nápad. Ale byl! Přišlo 57.000 nadšených fotbalových fanoušků, pro mě překvapivě hodně žen ve středním věku, nepil se žádný alkohol, nikdo nenadával, ani nebučel na hráče tmavší pleti, všichni byli tak slušní, že jsem se až musel červenat při vzpomínce na naší Gambrinus ligu. Paráda! A těch gólů !! Barca vyhrála 4:1! Jen škoda že ten Ronaldinho nehrál.

P.S.: A Thierry Henrymu to fakt nešlo. V místních novinách jeho formu rozebírají skoro každý den, a tak jsem byl se zvědavý, jak mu zápas vyjde. Mno, nic moc. Míč mu odskakoval od nohy, ani jednou nevystřelil na bránu, jen jednou hlavičkoval pět metrů vedle...